Problém v podobě potřeby učit se v organizacích 🙏

V poslední době komunikujeme s Ján Uriga a Patrik Šimon potřebu jiného přístupu ke vzdělávání v organizacích. Jde to občas ztuha, než dosvětlíme, že se nejedná o další "nejlepší" workshop, který "zaručeně potřebujete" mít. Vzdělávání prostě u nás nemá zrovna nejlepší pověst.


My se ale bavíme o změně potřebné k popsaní procesu zaměřeného a nastaveného na strategický rozvoj dovedností v organizaci.


Důvod, proč je to potřeba, je ten, že často zažité a rozšířené koncepty vzdělávání v organizacích nereflektují aktuální dobu a přístup k technologiím. A je třeba je nastavit smysluplně a funkčně.


Skvěle to popsal Chris Argyris, když řekl, že překážky učení jsou v podobě obranných rutin. Obranné rutinou jsou reakcí na problém. Problémem je zde učit se, který pramení z našeho rozdílu mezi tím, co je nám známé a tím, co bychom potřebovali znát.

Zásadním řešením je zde potřeba zkoumání (učení), jehož konečným výsledkem je nové poznání a tedy nové dovednosti a nové chování.


Avšak přiznat si potřebu učit se zároveň vytváří v našich myslích hrozbu.

..."Chyba!..", ..."blbě!"...


Jednotlivci i týmy na ni můžou reagovat obranným způsobem. To často vede k neefektivním řešením procesů. Tyto obranné mechanismy pak fungují tak, že odstraňují nedostatky ve znalostech tím, omezují vnímanou potřebu dalšího učení.


Myslíme si, že ten problém je "někde jinde" a ne v tom, že prostě jen nevíme, co potřebujeme vědět, abychom pochopili. V dnešní době, kdy často i vysoké školy bojují s udržitelností aktuálních znalostí v nových oborech, které rostou jakou houby po dešti. Tedy, měl bych asi spíš říct jako houby po technologiích.


Navíc (dle mého úsudku) zhoršující se makro prostředí vede k horšímu mentálnímu zdraví ve společnosti vlivem již vysokého dlouhodobého pracovního stresu, podtrženým prosakováním nových nemocí a nízkou důvěru v politickou elitu zemí, tedy má dopad na snadnější aktivování obranných rutin.


Ty mají jedno nebezpečí a to je, že jsou bezpříznakové. Jak totiž Chris Agrysis říká, obranné rutiny se "uzavírají do sebe" - zatemňují svou vlastní existenci. K tomu dochází ve velkém měřítku, protože máme celospolečenské normy, které nám popisují, jak bychom měli být "slušní". A zároveň jsem nepoznal mnoho lidí, kteří by uměli nenásilnou komunikaci a zároveň dokázali dát transparentní zpětnou vazbu. Výsledek = používám něco, o čem jsem přesvědčen, že "ani nemám". Ať žije podvědomí.


Je potřeba změnit vzdělávání v organizacích. Výsledek vzdělávací aktivity nemůže být účast na semináři, ale implementace nové dovednosti, platné době, potřebné pro zaměstnance i organizaci. Mít systém, který dokáže efektivně zachytit nejen aktivaci těchto obranných rutin, ale zejména podpořit týmové učení a implementaci vzdělávacích aktivit do každodenních pracovních činností.


Jasné, bez investice v podobě času a peněz, nutných pro popsání procesu a jeho strategického napojení na zákazníka, zaměstnance a strategii organizace, to dost dobře nepůjde. Určitě to není nyní možné pro všechny. Ale pro ty, kteří nyní můžou - dejte si čas a prostor přemýšlet o potřebě učit se ve vaší organizaci.

Individualismus je fajn, ale je v rozporu s udržitelností organizace. I nálady ve společnosti.


🖖


#learningorganisation

0 zobrazení

Chcete vědět více o učících se organizacích? Odebírejte náš newsletter!

©2020 by UNIVERSY.co. Proudly created with Wix.com